S. Juřica: Barokní loutnová hudba v přepisech pro kytaru: Hinterleithner, Bohrenfels

Dalším pokračováním mé předešlé publikace Barokní loutnová hudba v přepisech pro kytaru je loutnová hudba sedmi, pro kytaristy méně známých, loutnistů 18. století. Je to hudba mapující téměř celý vývoj loutny a její literatury v průběhu vrcholného období tohoto nástroje. Odráží přetrvávající francouzský vliv lomeného stylu, galantní ozvěny německého homofonního stylu z předklasického období a náznaky italské kantilény. Hudba se hrála na jedenácti a třinácti-sborovou loutnu v běžném barokním ladění (f1 d1 a f d A G F E D C, případně ještě H1 A1). Kytarové úpravy jsou pořízeny z kopií tabulaturních rukopisů uložených v Klosterneuburgu v Dolním Rakousku, v knihovně Carla Dolmetsche v Haslemere v Anglii, v Jagelonské knihovně v Krakově, v Bavorské státní knihovně v Mnichově, v Moravském zemském muzeu v Brně, v Národní knihovně ve Vídni, v hudebním oddělení Newyorské veřejné knihovny a v Městské hudební knihovně v Lipsku. Vybíral jsem skladby, které jsou snadné a na kytaru dobře hratelné. Vzhledem k menšímu rozsahu kytary jsem basy musel často posunout o oktávu výš (všechna místa jsou označena). Snažil jsem se dodržet i původní ornamentiku, která byla pro barokní loutnu tak typická.