Tato publikace navazuje na předchozí práci „Barokní loutnová hudba v přepisech pro kytaru“ a zaměřuje
se na hudbu, která zaznívala na markraběcím dvoře v Bayreuthu v období působení markraběnky Wilelmíny
Pruské (1735–1758). Markraběnka Wilelmina byla sama vášnivou hudebnicí a loutnistkou, což významně přispělo
k rozkvětu loutnové hudby.
Falckenhagen, Hagen a Durant, kteří v této době na dvoře působili, jsou dnes považováni za poslední velké
mistry barokní loutny, jejíž éra tehdy pomalu končila. Jejich tvorba představuje cenný přínos evropskému
hudebnímu dědictví a zůstává nedílnou součástí loutnového repertoáru.
Transkripce pro kytaru pocházejí z tabulaturních rukopisů uložených v Mnichově, Augsburgu a v Bruselu.
Při výběru skladeb jsem kladl důraz na jejich hratelnost.